Proč je zásadní pochopit pacienta v kontextu?

Sociálně-ekonomické faktory mohou mít obrovský vliv na chápání, řízení a účinnost zdravotní péče a pacientovo porozumění předmětu léčby zásadní vliv na její úspěšnost. Jako podiatr se však bohužel pravidelně setkávám
s tím, že většina pacientů nechápe povahu svého zdravotního problému ani způsob jeho léčby. Vedle již zmíněných faktorů může zdravotní stav pacienta výrazně ovlivnit také různá hloubka pochopení situace. Tuto zkušenost jsem získal
při práci s lidmi trpícími syndromem diabetické nohy v Salfordu na severozápadě Anglie, městě, jehož obyvatelé mají
v celostátním srovnání podprůměrné výdělky i nižší dosažené vzdělání.

Pacienti například často netuší, že syndromu diabetické nohy, který musím často řešit, lze předcházet, že je léčitelný
a nemusí nutně vést k amputaci končetiny. Jen hrstka jej spojuje s cukrovkou a ještě méně si uvědomuje eventuální návaznost na skrytou patologii, jakou mohou být poškození nervu či cévní choroba. Nedostatečná informovanost představuje kámen úrazu pro nemocné i pro zdravotnický systém. Někteří pacienti se totiž k lékaři vracejí jako bumerang jednoduše proto, že nemají ponětí o příčinách ani průběhu léčby.

Musíme si položit několik otázek. Jaká je jejich demografická skupina? Na jaký druh informací tato demografická skupina obecně slyší? Jaký je nejlepší způsob, jak tyto lidi oslovit, a pokud ho známe, využíváme ho?

Osobně zůstávám v této věcioptimistou a věřím ve změnu. Naději mi dodává, že se vztah mezi praktickým lékařem
a pacientem vyvíjí. Pomáhá tomu úsilí mnoha charitativních organizací, které mezi pacienty šíří osvětu a posilují jejich postavení. Lékaři sami navíc pacienta začínají chápat jako partnera v dialogu a poskytují mu čím dál lepší vhled do dané problematiky, aby s ním mohli společně probrat a zvážit možnosti léčby.

Naprostá závislost na odborných informacích poskytovaných během osobních návštěv u lékaře se pravděpodobně dále sníží, jakmile se internetová generace zařadí do skupiny pacientů. Pacienti pak budou k odborníkovi přicházet vyzbrojeni znalostmi a otázkami získanými z internetu. Význam vzdělávání v oblasti diabetické nohy však zůstane stejný, protože znalosti pacientů jsou užitečné pro jejich léčbu pouze tehdy, pokud se opravdu týkají jejich konkrétního stavu.

Navzdory tomuto posunu ovšem v dané oblasti přetrvávají rezervy, jež částečně připisuji na vrub pacientům, kteří nechtějí přijmout svůj díl odpovědnosti a raději přenechávají vše na odborníkovi. Východisko spatřuji v komplexnějším informování pacientů, jež může zvýšit jejich sebevědomí při návštěvách u lékaře, a tím i dále posílit jejich postavení.

Na závěr bych rád dodal, že nechceme-li se zaměřit jen na řešení důsledků, ale také předcházet příčinám, naším zájmem by se měla stát osvěta pacientů stávajících i těch potenciálních.