Inkontinence, tedy samovolný a nechtěný únik moči, představuje již po řadu desetiletí velmi významný problém, který se v důsledku stárnutí populace dotýká stále většího množství osob.
Pro inkontinentní osoby je únik moči nejen zdravotní, ale i psychickou a sociální komplikací. Strach z nehody na veřejnosti je mnohdy odradí od běžných společenských aktivit a často vede ke společenské izolaci.
Inkontinence moči může mít celou řadu příčin, jako jsou například vrozené anomálie, nemoci postihující důležité struktury dolních močových cest a pánve, nemoci postihující nervové struktury zajišťující správnou funkci močových cest či jednoduše vlivem věku a ochabnutí svalů pánevního dna. Často se však inkontinence vyskytuje také jako doprovodný příznak jiných chorobných stavů (cukrovka, roztroušená skleróza, poranění míchy, vrozené vady, zvětšená prostata), následek ozařování nebo náročného operačního výkonu v oblasti malé pánve, nejčastěji pro nutnou léčbu nádorových onemocnění.
U mužů se setkáváme s inkontinencí moči například při zvětšené prostatě nebo po operaci prostaty (operace pro nezhoubné zvětšení prostaty i pro rakovinu prostaty) či po poranění míchy (skoky do vody, autonehody).
