Naší jednoznačnou ambicí je mít nejlepší záchranku

Naší jednoznačnou ambicí je mít nejlepší záchranku

„Středočeský kraj je obrovský. Někteří kolegové hejtmani mají 136 nebo 216 obcí. Vždycky se směju a říkám jim, že to bych pak všechny starosty pozvala na zahradu na opékání špekáčků. Na čarodějnice tam mám někdy i 200 sousedů. My ale máme ve středních Čechách starostů 1 144 a 1,3 milionu obyvatel na obrovském území. Na zajištění služeb a komunikaci je to ten nejobtížnější kraj,” říká Petra Pecková, hejtmanka Středočeského kraje, v unikátním dvojrozhovoru, ve kterém měl svůj part i Pavel Pavlík, radní kraje pro zdravotnictví. Ovšem dostali jsme se i k vážnějším tématům.

Mgr. Petra Pecková

Uvažujete o nákupu nějaké městské nemocnice, jako Praha uvažuje o koupi Nemocnice na Františku, případně o výstavbě nové nemocnice?

Hejtmanka (H): V současné chvíli to není na pořadu dne.

Radní (R): Máte pro nás tip, kam bychom ji měli umístit? Ne, dělám si srandu. Ale vážně: opravdu nechceme kupovat žádnou nemocnici. A ani se nám nestalo, že by se na nás obrátil provozovatel nemocnice s tím, že by ji chtěl kraji postoupit. Něco jiného je jejich chuť s námi spolupracovat – to kvitujeme velmi rádi a velmi rádi o tom jednáme a propojení s nimi zesilujeme.

Jak si to máme představit?

H: Sestavili jsme například dotační program, ze kterého měly možnost čerpat všechny nemocnice, nejen krajské. A hned po volbách jsme začali komunikovat s majitelem AKESO holding, který nám představil projekt nového pavilonu nemocnice v Hořovicích. My jsme tento miliardový projekt rádi podpořili. Tento projekt jistě přispěje k lepší péči pro Středočechy. V případě další pandemie se nemocnice může přeměnit na zcela pandemický režim se stovkami lůžek.

Není to pro vás riziko?

H: Může se stát, že část zdravotnického personálu přejde do nové nemocnice, protože jim nebudeme moci konkurovat, ale my se na to díváme výhradně prizmatem kvalitní péče o Středočechy. A v tomto ohledu to jednoznačně bude pozitivní. A my musíme být jako kraj skvělým zřizovatelem nemocnic a ty musejí být skvělým a vyhledávaným zaměstnavatelem. Zdravá konkurence motivuje.

Co je vlastně hlavním cílem Středočeského kraje ve zdravotnictví?

H: Hlavním cílem je zajištění dostupné a kvalitní zdravotní péče pro občany kraje a fungování zdravotnictví jako celku. Spokojenost pacienta je pro nás i naše zdravotníky klíčová. Nelze samozřejmě všechny kroky činit naráz, proto jsme se v uplynulém roce zaměřili třeba na rozvoj zdravotnické záchranné služby, chceme, aby naše záchranka byla nejlepší v celé republice, poskytovala profesionální a rychlé služby, které zachraňují životy a byla atraktivním zaměstnavatelem, kde zdravotníci budou mít k dispozici vybavení odpovídající 21. století.

R: Věřím, že to stihneme ještě v rámci současného volebního období. Teď jsme v první trojici, ale v tomto ohledu jsme zajedno: budeme prostě nejlepší. Jistě k tomu přispěje i zavedení elektronické zdravotní dokumentace 2.0 tak, aby se nám opravdu povedlo propojit naši záchranku s urgentními příjmy. Když přijedou na příjem, lékaři už budou mít informace, na jejichž základě bude příjem pacientů efektivnější.

H: Je ostudné, jaké naše záchranka měla vybavení, počínaje oblečením, konče právě papírovou dokumentací, když další kraje už fungovaly elektronicky. Lidé nám logicky utíkali, často to nebylo za většími penězi, ale za lepšími podmínkami, které by odpovídaly jejich náročné práci.
Ing. Pavel Pavlík

Kolik tedy investujete?

R: Nyní probíhá tendr na 12 nových záchranářských vozů, rada nyní souhlasila i s výběrovým řízením na doplnění defibrilátorů. Mimochodem, část vozového parku zde má najeto přes 400 tisíc kilometrů. To už hraničí nejen s komfortem, ale i spolehlivostí provozu. Musíme vybavení postupně obnovit, abychom mohli být do dvaceti minut u pacienta, jak nám ukládá zákon.

A co samotné stanoviště záchranky?

R: Připravujeme stavební úpravy výjezdových stanic v Benešově, Říčanech a Brandýse nad Labem. Příští rok jejich počet rozšíříme o Jesenici u Rakovníka, kde dosud žádné nebylo. Dokončuje se výjezdové stanoviště v Kostelci nad Černými lesy. Investic je hodně.

H: Samozřejmě jsme přidali záchrance i peníze na mzdy, protože jsme se museli hned na začátku srovnat platově s Prahou, kam nám lidé odcházeli. Předchozí vedení naopak peníze záchrance zablokovalo, my jsme to změnili. Hned na začátku jsme přidali 72 milionů a rozmrazili zhruba 40 milionů na investice, které jim naši předchůdci zamrazili.

Vy jste investovali ale nejen do záchranky, pokud vím, podporujete i další složky integrovaného záchranného systému?

H: Považuji součinnost všech služeb za podstatnou. Například jsme podpořili policii v nákupu bezpilotních dronů, kterými mohou rychle zadokumentovat a nasnímkovat místo dopravní nehody, aby se mohlo rychleji uvolnit a neblokovalo dopravu. Nakoupili jsme také záchranářské batohy s defibrilátory, kterými jsou vybavena policejní auta. Mají i GPS, operační středisko záchranné služby je vidí na svém monitoru, takže je může v případě např. zástavy srdce poslat na místo, pokud jsou poblíž. Před několika měsíci tento přístup zachránil život pána, který zkolaboval v parku ve Vlašimi, a policie s defibrilátorem byla kousek od parku.

Vždy je to otázka peněz a zdroje jsou omezené, nebo ne?

H: Samozřejmě jsou omezené, navíc náš kraj je na tom skoro nejhůř. Dokud budu hejtmankou a nedosáhnu změny, budu stále mluvit o rozpočtovém určení daní. To vzniklo v roce 2010 a má stále parametry tohoto roku. Nám ovšem od té doby přibylo v kraji čtvrt milionu obyvatel. Každý rok přicházíme zhruba o 2 miliardy korun, což je na desetimiliardovém příjmu z daní opravdu hodně. To se projevuje všude, nejen ve zdravotnictví, bohužel.

Jak hospodaří krajské nemocnice?

R: Za loňský rok byly čtyři nemocnice v plusu. Benešovská nemocnice skončila v mínusu, což byl ještě následek kybernetického útoku v závěru roku 2019. Než se z toho dostala, přišlo omezení elektivní péče v důsledku koronaviru. Letos očekávám vyrovnaný hospodářský výsledek u všech nemocnic. Podle posledních čísel jsme zhruba 14 až 18 milionů v plusu.

Je z Vašeho pohledu zdravotnictví podfinancováno?

R: Z hlediska úhradových vyhlášek určitě ne. Ale samozřejmě na tom není tak, že by si nemocnice dokázaly samy vydělat na velké investice. Ale platí to i pro soukromé nemocnice. Vždy se na investicích musí podílet i majitelé. My tady navíc řešíme investiční dluhy z minula.

Musíte kvůli blízkosti Prahy přeplácet doktory?

R: Naštěstí nemáme příhraniční oblasti, kde je tento tlak obrovský. Ale správně jste zmínil blízkost Prahy, což naše nemocnice přímo ovlivňuje. Řekl bych to tak, že si nejsem občas jistý, zda je dobře, že mají primáři víc než lidé, kteří nemocnici vedou a nesou za ni zodpovědnost. Ale to je realita českého zdravotnictví.

Je to dlouhodobě udržitelné?

R: Zatím to financovat umíme, ale dlouhodobě to samozřejmě není možné. Já se na to dívám jako ekonom. Na úrovni Asociace krajů se snažíme, aby úhradové vyhlášky aspoň kopírovaly inflaci, což se pro rok 2022 zatím nepovedlo. Ona byla schválena někdy na přelomu září a října, kdy se predikovala inflace kolem 3,5 %, takže vyhláška počítá s nárůstem o 4 %. A všichni víme, že to nakonec bude spíše 6 až 8 %. Tím se dostáváme do problémů, tak doufáme v novelizaci. Popravdě si ale myslím, že je nevyhnutelné, aby se do systému pustily další peníze.

Soukromé?

R: Ano. Mimochodem, jedním z faktorů, proč je systém přehřátý, bylo vyplacení covidových odměn. Nemyslím jejich výši, ale vzhledem k nejednoznačnému stanovisku se v některých případech systém vyplacení odrazil i do dalších měsíců.

Kraje často řeší i nedostatek praktiků, pediatrů a zubařů...

R: Jsme na tom asi velmi podobně jako ostatní kraje. Praktiků je málo, stárnou a je složité obsadit všechny ordinace, ačkoliv síť praktiků nemá kraj přímo na starosti. Ale snažíme se samozřejmě pomáhat. Například v Sedlčanech jsme na návrh města či zdravotních pojišťoven vyhlašovali výběrové řízení na opuštěnou ordinaci už čtyřikrát. Marně.

H: Znám to jako bývalá starostka a řeším to zcela identicky i z pozice hejtmanky. Jeden příklad za všechny. V Mnichovicích jsme koupili zdravotní středisko, kde je devět ordinací, z toho tři zubní. Jeden stomatolog odešel do důchodu, doslova mi odevzdal klíč od plně vybavené ordinace a kartotéku odevzdal na krajský úřad. A nám se opakovaně v malém městě s obrovskou spádovou oblastí, dvacet kilometrů od Prahy, nedaří najít náhradu. Všichni dají přednost Praze. Jak to mají dělat obce, které jsou spíše na periferiích a s podstatně horší dostupností a podmínkami? Přemýšlíme, jak jako kraj můžeme v této oblasti pomoci.

Chtěl jsem se ještě zeptat na dostupnost psychiatrické péče, ale to už fakt nestihneme.

H + R: (úsměv) Tak to by bylo opravdu na samostatné povídání.