Inkontinence je globální problém

„Dámy, jste nervózní, když se smějete či kýcháte?”, ptá se moderátor talk show v místní americké televizi. „Inkontinence moči je velmi běžný problém” vysvětluje, „ale pokud ji neléčíte, zhoršuje se”.

Alespoň jeden Američan z deseti by měl cítit, že je potřeba s tím něco dělat. Podle Národní asociace pro inkontinenci trpí v USA nějakou formou inkontinence asi 33 milionů lidí. 75 až 80 procent z nich jsou ženy.

Od televizních reklam na prostředky pro svalovou stimulaci, přes rozhlasové pořady o chirurgické léčbě inkontinence až po články v New York Times - inkontinence se stala běžným tématem amerického života. A přesto ji nikdo nechce řešit. Inkontinence je stále tabu. Mnoho lidí trpících inkontinencí se stydí o svých problémech mluvit. Ve skutečnosti některé ženy čekají až 20 let, než vyhledají pomoc, říká Dr. Emanuel Trabuco, který se na uznávané klinice Mayo Clinic v Minnesotě specializuje na urogynekologii.

Jakmile seberete odvahu, objevíte v Americe různé možnosti léčby: trénink svalů, akupunkturu, jógu, vaginální krémy nebo čípky, injekce hydrogelu nebo Botoxu a dokonce i chirurgické zákroky. Ale jako všude v Americe, tak zejména v medicíně to vše stojí nemalé peníze. Například nový přístroj, které stimuluje svaly pánevního dna a který je od února komerčně dostupný, stojí 449,95 dolarů (přibližně 411 Euro).

Mýtus, že inkontinence postihuje pouze starší ženy, pomalu mizí. Na nějakou formu problémů s močovým měchýřem si stěžuje 24 procent žen ve věku 18 až 44 let. A dokonce o tom otevřeně mluví i slavní hráči amerického fotbalu, jako je bývalý quarterback Tony Romo ztýmu Dallas Cowboys.

V zemi, která miluje své hvězdy a celebrity by takové akce mohly lidem trpícím inkontinencí pomoci otevřeně se touto otázkou zabývat a vyhledat pomoc. Protože v USA je takových lidí hodně.

Inkontinence moči zůstává v Argentině tabu. Mnoho z lidí, a zejména ženy, inkontinencí trpí, ale jen málokdo se o ní mluví otevřeně.

„Mnoho lidí se domnívá, že inkontinence je normální a proto s ní nechodí k lékaři,“ vysvětluje urolog Esteban Nicolás Casabé, člen Argentinské urologické společnosti.

Říká však, že i když kolem tohoto tématu stále existuje mnoho neznalostí, došlo v oblasti inkontinence k určitému zlepšení v komunikaci. Esteban Casabé zjišťuje, že jeho soukromou praxi v současnosti navštěvuje s inkontinencí více žen než před deseti lety. Má pro to vysvětlení: „Tyto padesátileté až šedesátileté pacientky jsou ženy, které používaly internet již před deseti lety. Jsou tak lépe informované“.

V Argentině existuje kombinace faktorů, které inkontinenci moči dále zhoršují. Země má relativně vysokou míru chudoby, která dosahuje 35 až 40 procent. Mnoho žen je kvůli špatné výživě obézních a porodnost je poměrně vysoká. Nedostatek znalostí o této nemoci také znamená, že pacienti nepoužívají správné produkty. Mnoho žen trpících inkontinencí se uchyluje k používání menstruačních vložek místo toho, aby používaly produkty určené speciálně pro tento problém.

V Argentině není inkontinence tématem, které by bylo běžně komunikováno v televizních nebo rozhlasových reklamách. Ve většině lékáren jsou však výrobky pro ošetřování inkontinence k dispozici a mnoho seniorů je má hrazené z PAMI - veřejného zdravotního pojištění pro seniory. Tato pojišťovna také poskytuje některé produkty zdarma.

„Pokud by byli pacienti lépe informováni, vice by se o toto téma zajímali. Normálně se ženy svěřují svému lékaři s tím, že se u nich projevily příznaky inkontinence, až po pěti až deseti letech,“ říká Juan Ignacio Ramos Suppicich, urolog z nemocnice Ramos Mejía v Buenos Aires.

Je třeba udělat mnohem vice pro to, aby v Argentině zmizelo tabu obklopující močovou inkontinenci.

Podle údajů Národního zdravotního systému NHS je ve Velké Británii postiženo močovou inkontinencí až šest milionů lidí všech věkových skupin. Tito lidé se často vyhýbají návštěvě lékaře a místo toho se pokoušejí svůj problém řešit sami, často omezováním sociálních a fyzických aktivit a někdy se dokonce uchylují ke snižování příjmu tekutin. Kromě toho pacienti často uvádějí, že inkontinence negativně ovlivňuje jejich vztahy nebo milostný život. Dalším možným důsledkem tohoto onemocnění mohou být deprese.

Inkontinence moči je opakovaně mylně považována za nevyhnutelný důsledek procesu stárnutí, na který žádný lék neexistuje. Přesto má léčba u čtyř z pěti postižených osob pozitivní účinek. Různé organizace se snaží toto tabu zpochybnit a neustále organizují informační kampaně, které mají za cíl odstranit předsudky a dodat lidem odvahu k větší otevřenosti.

Evropané trpící inkontinencí moči zpravidla o svém stavu otevřeně nemluví. Pro mnohé toto téma zůstává tabu, o kterém nemohou otevřeně mluvit, a to dokonce ani s přáteli a rodinou.

Jak odhalil celoevropský průzkum „Breaking the Silence“, který provedla společnost HARTMANN, jsou hlavními důvody stud, strach, rozpaky a nejistota. Kromě toho mnoho dotazovaných vyjádřilo naději, že inkontinence moči sama od sebe zmizí. Podle této studie řada lidí postižených inkontinencí moči prožívá značné utrpení: asi 70 procent uvedlo, že inkontinence negativně ovlivňuje jejich životy.

Na druhé straně ti, kteří se svým utrpením svěřují druhým, se v životě cítí sebevědomější, více podporovaní a obecně mají větší radost ze života. Průzkum odhalil, že nejotevřenější k tomuto tématu jsou lidé trpící inkontinencí, žijící ve Španělsku.

Úkol vyvést téma inkontinence z oblasti tabu představuje výzvu pro celou společnost. Pomocí vzdělávání a poradenství lze lidem trpícím inkontinencí představit možnosti léčby a způsoby, jak jejich problém účinněji zvládat. Odstranění tabu pravděpodobně významně přispěje k odstranění studu a usnadní tak lidem inkontinenci přijmout.

Odhaduje se, že z přibližně 47 milionů lidí žijících ve Španělsku šest milionů trpí inkontinencí moči. I když tento stav může někdy výrazně omezit kvalitu života lidí, asi dvě třetiny postižených tuto záležitost před svým lékařem nezmínily. Hlavní roli zde hraje stud.

Nicméně ve srovnání se zbytkem Evropy je inkontinence moči ve Španělsku mnohem méně vážným tabu. Podle studie společnosti HARTMANN pouze 35 procent dotázaných ve Španělsku tento problém skrývá před svým partnerem. V ostatních evropských zemích je tento průměr 43 procent. I v rodinném kruhu mají Španělé tendenci o svém problému mluvit. Tomuto tématu se ve Španělsku vyhýbalo pouze 42 procent dotázaných, zatímco ve zbytku Evropy je to dobrá polovina.

Od roku 2019 jsou zdravotní sestry v této problematice školeny v rámci oficiálního vzdělávacího programu. Cílem tohoto programu je umožnit sestrám lépe rozpoznávat skryté případy inkontinence a zahájit vhodnou terapii.

Inkontinence moči může mít různé vedlejší účinky, které jsou obecně vnímány jako rušivé nebo stresující. Nejrozšířenější mezi pacienty ve Finsku je stresová inkontinence - téměř osm procent osob postižených inkontinencí je překvapeno nutkáním k močení a buď se nedostanou na toaletu včas, nebo to stihnout jen na poslední chvíli.

Toto je jedno ze zjištění rozsáhlého průzkumu FINNO, ve kterém se vědci ptali lidí postižených inkontinencí na nejnepříjemnější důsledky jejich močové inkontinence. Podle průzkumu 6,5 % dotázaných uvedlo stresovou inkontinenci, kdy stres, jako je kašel, cvičení nebo smích, vedou k nedobrovolnému úniku moči. Pro šest procent je znepokojujícím příznakem nykturie – spánek přerušovaný z důvodu nutkání k močení - 5,8 % dotázaných popsalo jako nepříjemnou postmikční inkontinenci, známou také jako kapičková inkontinence.

V Číně je inkontinence považována za tabu. Několik málo oficiálních údajů však ukazuje, že inkontinence je skutečně rozšířeným problémem. Čínská lékařská asociace v roce 2011 zjistila, že inkontinencí trpí 18,9 % čínských žen. Odborníci však mají podezření, že počet nehlášených případů je mnohem vyšší. Autoři časopisu „China Women News“ odhadují, že téměř 50 procent čínských žen má problémy s udržením moči, nicméně pouze jedna z deseti z nich by kvůli tomu vyhledala lékařské ošetření. Na druhou stranu to znamená, že stovky milionů žen v Číně jsou ponechány, aby se postaraly o svou inkontinenci samy. A pro muže vůbec žádné oficiální údaje neexistují.

"Pokud jde o vlastní zdraví, jsou Číňané tradičně velmi zdrženliví. A pokud jde o inkontinenci, je stud ještě větší," vysvětluje Tong Jianyong, urolog v centrální nemocnici v jihovýchodní čínské metropoli Jinhua.

I v rámci rodiny je tento problém řešen jen málokdy, říká tento urolog. Bez lékařské péče není inkontinence diagnostikována a stud lidí, trpících inkontinencí se každým dnem zvyšuje. „Muži se naopak domnívají, že inkontinence je ve stáří přirozeným jevem,“ vysvětluje Tong Jianyong.

Odborníci však také zaznamenali změnu: mladší generace je otevřenější - alespoň pokud mluví o svých problémech s lékařem. Kromě toho se stále více soukromých iniciativ zaměřuje na rozbití tohoto tabu. V důsledku těchto aktivit se trh s inkontinenčními pomůckami v Číně od roku 2012 téměř ztrojnásobil.

Reklamní spot v australské televizi ukazuje kbelík zachycující vodu kapající z děravého stropu. Věšák na kabát se uvolní a kabát padá na podlahu. Uvolněná klika vypadne ze dveří. Potom se ozve zvonivý, přátelský ženský hlas: „Něco takového byste jistě každý den netrpěli. Měli byste to opravit. Tak proč byste měli žít s inkontinencí, když ve většině případů může být léčena nebo alespoň lépe ošetřována? Promluvte si o tom již dnes. Zavolejte na národní horkou linku pro řešení problémů s inkontinencí ... "

S inkontinenci musí bojovat asi 5 milionů Australanů – to znamená asi jeden z pěti. Více než polovina takto postižených osob je starších 50 let a většinu z nich tvoří ženy. Zvýšené riziko je také u těhotných žen, u lidí, kteří nedávno podstoupili operaci nebo u lidí s dalšími zdravotními problémy.

Vládou financovaná nadace Continence Foundation of Australia byla založena v roce 1989 s cílem poskytovat vzdělání a poradenství lidem postiženým inkontinencí. Podle nadace lze inkontinenci ošetřovat, dostat ji pod kontrolu a v mnoha případech ji dokonce i vyléčit.

Nadace provozuje horkou linku, internetové stránky a kliniky. Organizuje také konference a konzultační workshopy pod názvy jako je „Laugh without Leaking (Smějte se bez úniku)“. Pro základní školy a rodiče dětí trpících nočním pomočováním je k dispozici program „toaletních taktik“. Odborníci na inkontinenci dostávají prostor v rádiích, televizních pořadech a online seminářích.

V lékárnách a supermarketech jsou výrobky pro ošetřování inkontinence otevřeně prezentovány. Nadace publikuje v interním časopise „Bridge“ články o medicínském pokroku v této oblasti a radí ženám i mužům v oblasti cvičení pánevního dna.

Přestože australská veřejnost je vůči tématu inkontinence relativně otevřená, mnoho lidí se stále stydí a nemluví o ní. Podle průzkumu z roku 2019 by 34 procent Australanů nikdy nemluvilo o inkontinenci s rodinou nebo přáteli - a 62 procent  by nevyhledalo lékařskou pomoc.