Úkolem odborníků KPMG bylo zmapovat aktuální stav digitalizace zdravotnictví, připojit k němu zahraniční případové studie, identifikovat hlavní bariéry rozvoje eHealth a sepsat příležitosti a hrozby pro další rozvoj digitalizace.
Hned v úvodu své studie připomínají, proč je vlastně potřeba digitalizovat. Velmi názorná je definice Evropské unie: „Digitální zdraví a péče je inovativní a může zlepšit přístup k péči a její kvalitu a také zvýšit celkovou efektivitu zdravotnictví.“ A lapidárně shrnuto prostě platí, že nemožnost efektivního sdílení informací vždy povede k duplikacím ve vyšetřeních a neefektivitám.
Digitalizace pokulhává všude
Termín sdílet přitom vede nevyhnutelně k digitalizaci. KPMG hned na začátku studie upozorňuje, že je ji potřeba chápat v celkovém kontextu digitalizace státu. A tam to není zrovna valné. „Česká republika dle Digital Economy and Society Indexu zaostává v celkovém stavu digitalizace, a to jak z pohledu skóre roku 2021, tak z pohledu celkového růstu hodnoty indexu v čase.“
KPMG však v chmurném hodnocení pokračuje i nadále, když definuje, jak na tom vlastně reálně jsme. Česko se podle autorů potýká s nedostatečnou legislativní úpravou a nekoncepčním řízením ze strany státu. „Dílčí projekty digitalizace vznikají spíše izolovaně v rámci soukromých iniciativ, případně ve spolupráci s městy či kraji. Národní strategie elektronizace nemá jasně nastavenou implementační strukturu a zůstává nenaplněná,“ dodávají autoři studie.
Takové závěry potvrzují i oslovení respondenti. Experti KPMG totiž uskutečnili 26 polostrukturovaných rozhovorů se zástupci poskytovatelů péče, státní správy a podřízených úřadů, pojišťoven, vendorů, pacientů a dalších. A nadto dodali i kvantitu díky dotazníkovému šetření s 526 platnými odpověďmi.
