Můžete to konkretizovat?
Měli by mít možnost předepisovat i další léky a provádět některé výkony, než mohou dosud. Teprve pokud narazí na limity své odbornosti, musejí pacienta odeslat dál. Profese praktického lékaře byla poslední desítky let zanedbávána, obvodní lékař byl brán jako ten nejhorší a na obvod se chodilo sloužit za trest. Krátkodobé řešení nás ale nečeká. Musíme dát praktickým lékařům čas se připravit, a to zejména co se týká přístrojového vybavení a standardizace ordinací. Reforma bude důležitá pro mladší, nastupující generaci. Pokud praktickým lékařům dáme dostatečné kompetence a jejich role bude mít v systému smysl, budou mít o povolání mnohem větší zájem. Potřebujeme síť omladit, praktičtí lékaři jsou jedni z nejstarších v porovnání všech odborností. Jsou nerovnoměrně rozmístěni, a v některých místech dokonce úplně chybějí.
Podpoříte tento segment finančně?
Už to děláme mimo jiné dotačním programem pro praktické lékaře, kdy celková výše jednorázové dotace je 500 tisíc korun a je určena na mzdu sestry nebo zdravotnického asistenta a na zajištění věcného a technického vybavení ordinace. V neposlední řadě jsme se také rozhodli přímo podpořit stomatology v odlehlých oblastech. Ti mohou požádat o dotaci na provoz ordinace v celkové výši 1,2 milionu korun. Dotace je určena na krytí personálních nákladů, tedy na mzdu všeobecné sestry, dentální hygienistky nebo zubní instrumentářky. Dotační program bude pokračovat minimálně do roku 2021. Celkem již bylo schváleno 11 dotací v celkové výši téměř 12,5 milionu korun na dobu 5 let. Ministerstvo zdravotnictví vyčlení na tento dotační titul celkem přes 100 milionů korun. Do roku 2021 tak může být dotace udělena až stovce žadatelů.
Bude to stačit?
Problém s nedostatkem lékařů se měl řešit již mnohem dříve, ne až teď. Významným systémovým krokem v řešení neustále se prohlubujícího nedostatku lékařů ve zdravotnickém systému ČR je jedenáctiletý akční plán na navýšení počtu mediků a učitelů na lékařských fakultách, který připravilo ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a který byl spuštěn v září loňského roku. V letech 2019-2029 tak české lékařské fakulty dostanou téměř 7 miliard korun, což jim umožní zvýšit kapacity o 15 % a zvýšit platy učitelům. V současné době musíme řešit především priority, které vyplývají z analýz nedostatku konkrétních odborností v systému. Prioritně je třeba podpořit všeobecné lékařství, konkrétně obory pediatrie, všeobecné praktické lékařství a psychiatrie, které se potýkají, nebo v blízké budoucnosti budou potýkat, se zásadním nedostatkem lékařů.
Existuje vůbec nějaké krátkodobé řešení situace?
Krátkodobé řešení je především v postupném navyšování odměňování, které skutečně činíme. Osobně nesouhlasím se způsobem, který byl nakonec prosazen, tedy navyšování tabulek. Myslím, že správnější by bylo navyšovat úhrady tak, aby managementy nemocnic měly finance na konkrétní řešení šitá na míru dané nemocnice. Ne všude je totiž situace stejná, a to jak napříč regiony, tak napříč profesemi. Management nejlépe ví, kde je v jeho nemocnici skutečný problém a měl by mít nástroje na to jej řešit, především finanční.
Mimochodem, měly by se v České republice stavět nové nemocnice?
Domnívám se, že Česká republika má poměrně hustou síť nemocnic a její další rozšiřování není nutné. Otázkou je samozřejmě technický stav nemocnic a jejich vybavení. V některých případech skutečně platí, že postavit novou moderní nemocnici je efektivnější, než stále opravovat tu postavenou před 100 lety. V tomto směru máme určitě rezervy i přesto, že kraje, stát i další zřizovatelé nemocnic do svých zařízení v posledních letech investovali nemalé peníze. Pokud jde o nové nemocnice, v poslední době se hovoří například o výstavbě nové nemocnice ve Zlíně. Z pohledu ministerstva zdravotnictví hodnotím tento projekt jako zajímavou vizi, nicméně rozhodování o účelnosti, hospodárnosti a efektivitě vybudování je plně v kompetenci Zlínského kraje. Ten umí jednoznačně nejlépe posoudit potřeby místních zdravotnických zařízení.
Hovoří se také o případné výstavbě nové nemocnice v Letňanech náhradou za nemocnici Na Bulovce.
Podle mého názoru není na místě navyšovat stávající kapacity v Praze, ale debata by se měla spíše vést o tom, zda nenahradit některý ze stávajících nemocničních areálů novým monoblokem.
A máme se připravit na zavírání nemocnic, které nejsou efektivní?
Nejprve je důležité zdůraznit, že pro nás je klíčové zajištění místní a časové dostupnosti zdravotní péče pro pacienty. Jakékoliv změny ve struktuře či počtu zařízení nebo oddělení by měly být vyvolány důsledně promyšlenou restrukturalizací péče – tedy například přesunem vysoce specializované péče do center, tj. tam, kde se centralizují zkušenosti, odborníci a přístroje, nebo přesunem potřebné péče do ambulancí, domácího prostředí či do následné péče, blíže k pacientovi. Ideálně rovněž prevencí a včasným záchytem onemocnění, které povedou ke zlepšení zdravotního stavu obyvatel. Pokud se však zavírá oddělení proto, že chybí sestry, pak to určitě v pořádku není. Ale snižování počtu akutních lůžek a zkracování doby hospitalizace, to vše ve prospěch jiných, pro pacienta komfortnějších způsobů péče, je objektivním trendem a pravděpodobně u nás bude pokračovat.
Když mluvíme o nemocnicích, proč jsou úhrady za výkony mezi nimi tak rozdílné?
Paušálně to říci nejde. V případě, že se jedná o vysoce specializované pracoviště, je z podstaty péče lepší. Například v oblasti péče při cévních příhodách jsou objektivně jiné náklady na ošetření v komplexním cerebrovaskulárním centru a jiné v menší nemocnici okresního typu. Struktura nemocnice je jiná, používají se jiná léčiva, materiály, je tam jiné složení personálu, který je dražší. Jsou tu malé nemocnice, které nabízejí základní péči – chirurgii, internu a tak dále, ale pak jsou tu specializovaná pracoviště, fakultní nemocnice či velké krajské nemocnice. Tato specializovaná pracoviště nabízejí řadu další návazné péče.
Srovnejme tedy úhrady u základní péče...
Souhlasím, že u základní péče by měla být úhrada v zásadě stejná. Jsou případy, kdy výkon je podobný a úhrady se napříč nemocnicemi liší, ale to je špatně. Je to dáno pokřivenými mechanismy, které tu fungují 20 let. Aktuálně v rámci projektu DRG restart mapujeme náklady nemocnic na péči, abychom je mohli správně nacenit a následně podmínky úhrady sjednotit. Je však nutné poznamenat, že nikdy nebudeme mít ve všech nemocnicích hrazenou péči stejně, což nakonec nefunguje nikde na světě.
Dobře, ale mělo by to platit například u dvou okresních nemocnic, ne?
Ano, tam nemohou být rozdíly v řádu desítek procent, jak je tomu bohužel dnes. Naším cílem by mělo být, aby typově stejné nemocnice měly i podobnou úhradu. Pojišťovna ale musí zajistit časovou a místní dostupnost péče a pokud je nemocnice v příhraničí, v těžko dostupné oblasti, kde široko daleko nic jiného není, tak ji určitým způsobem zvýhodní, aby ji tam vůbec udržela, například v Jeseníku. Podobně jako se zvýhodňují praktičtí lékaři v nedostupných oblastech, kterým pojišťovna dává o 30 procent vyšší úhradu za péči.
