Tento proces vydatně podporuje letitá nerovnost v úhradách, kdy třeba v roce 2016 byl rozdíl mezi individuální základní sazbou Klatovské nemocnice a Fakultní nemocnicí Plzeň 10 420 Kč. Není potřeba dodávat, v čí je to prospěch. Problémem je také organizace péče v nemocnicích, která brání zvyšování efektivity péče a je zdrojem trvalého rozporu mezi požadavky zákoníku práce a potřebou zajistit zavedený rozsah služeb.
Jsme v bludném kruhu, protože příjem za služby tvoří v našich nemocnicích 30-70 % příjmu lékařů. Ti o něj nechtějí přijít, ale současně by si někdy rádi odpočinuli. Zatím všechna jednání s lékaři na téma jejich přepracovanosti byla o tom, že únavu zažene další navýšení odměny. Všichni víme, že to tak nepůjde do nekonečna a že nás v této oblasti čekají nutné změny na republikové úrovni.
S tím příčinně souvisí rostoucí nedostatek personálu. Lékařů máme sice v republice papírově hodně, ale v nemocnicích chybí. Může za to jejich zaměstnávání tam, kde nejsou potřeba, vytěžováním činnostmi, které jsou buďto zbytné nebo je může dělat někdo jiný, v chybějící organizaci péče a nesdílení informací a konečně i ve způsobu jejich vzdělávání. Máme o polovinu více ambulantních specialistů, než činí průměr v EU, a naši občané obíhají ve zdravotním systému dvojnásobnou rychlostí, než je zvykem u našich západních sousedů. V regionech sousedících s bohatším státem, kam Plzeňsko patří, hraje roli také atraktivita blízkého příhraničí.
