a pračky, které lze ovládat pouhou řečí jsou zde. A další možné aplikace jsou na cestě.
Zní to vše lákavě. Ale existuje zde pro technologie nějaký limit? V jakém bodě začne být neodolatelnost „další sexy věci“ vykompenzována realitou toho, zda si tyto technologie můžeme dovolit, zda jsou použitelné a zda je vůbec chceme?
Věřím, že konec těchto „sexy“ věcí nadešel právě nyní. Vezměte si například Theranos. Před několika málo lety byl svět ohromen novou technologií, která slibovala revoluci ve způsobu odběru krve. Teoreticky si pacienti mohli otestovat krev doma a pouhým píchnutím do prstu a bez použití jehly získat rychle výsledky.
V roce 2016 tato bublina praskla, když bylo prokázáno, že tento způsob testování je nespolehlivý.
Posléze se psalo, že “Theranos připouští, že tato technologie selhala”. Nejlépe to napsal deník Economist: “…Theranos představuje ústřední téma současného technologického průmyslu: start-upy, které slibují revoluci v současných lukrativních oborech a jejichž hodnotu určuje namísto reality spíše fantazírování o jejich možnostech.“
Zdravotnictví vyžaduje spolehlivou kvalitu a extrémně nízké nároky na čas a náklady. Nové technologie si nemohou dovolit tuto podmínku ignorovat.
S rychle se prodlužující střední délkou života a růstem počtu chronických onemocnění již poptávka po zdravotnictví nemůže být vyšší. Kvůli nedostatku kvalifikovaného personálu a snižujícím se rozpočtům jsme nuceni dělat více s méně prostředky.

