Za pár dní budu mít šedesát let. Jak ten čas letí! Posledních čtyřicet let jsem strávila péčí o jiné a neměnila bych na nich ani minutu. Myslím, že jsem v životě měla štěstí - dokonce takové štěstí, že jsem se stala součástí života řady lidí v době, kdy byli nejzranitelnější. Je to citlivý čas a bylo mi ctí, že jsem mohla být jeho součástí. Nikdy nebudu ty chvíle považovat za samozřejmost.
Během těchto čtyř desetiletí jsem však viděla mnoho zdravotních sester přijít a pak odejít... a to včetně mě. Byly unaveny obtížemi zdravotnického systému, dlouhou pracovní dobou a nedostatečným oceněním.
Nyní vidíme novou generaci sester vstupující do tohoto nesmírně prospěšného (ale náročného) oboru a to ve velmi dynamických časech. Doufám, že jsou připraveny na vzrušující, ale i děsivé, náročné, ale naprosto naplňující okamžiky, které před nimi leží.
Přeji jim, aby využily každého momentu u lůžka pacienta k tomu, aby se z této profese naučily to nejlepší. To přeji další generaci zdravotních sester.


