bg-country-switch

Máte příznaky koronaviru?

Nečekejte na test a chovejte se tak, jako byste byli nakaženi.

Dr. David Nabarro
Speciální pověřenec Světové zdravotnické organizace
pro COVID-19

Dr. David Nabarro

Myslím, že je nám všem jasné, že situace s koronavirem vyústila v mimořádnou celosvětovou krizi. Je to úplně jiné než cokoliv, co jsem kdy viděl, a jsem si jistý, že i vy jste nikdy nic takového nezažili. A to ještě nejsme zdaleka na konci. Toto je teprve začátek.

Při pandemii se zdvojnásobuje počet nakažených každého 2,5 dne – je to založeno na kombinaci hlášených počtů případů, ale také na základě odhadů, protože víme, že počty případů jsou velmi podhodnoceny. Je to většinou proto, že na místech s největší koncentrací infikovaných není testování do značené míry prováděno.

Centra, v nichž se pandemie soustřeďuje, jsou v současné době v Evropě a v Severní Americe. V Evropě je masivní ohnisko v Itálii – na severu se již v některých částech daří epidemii zvládat, ale v jiných částech Itálie je stále velmi silná. Vidíme silný výskyt ve Španělsku a v některých částech Francie. Pandemie se začíná rozvíjet také v Německu, Nizozemsku a Belgii – a poté i ve Velké Británii a Irsku.

Ve Spojených státech se pandemie také začíná rychle šířit. Co se týče Spojených států, velké množství lidí onemocnělo v New Yorku, Washingtonu, Kalifornii a v Massachusetts. Nemocnice již ten tlak pociťují.

worldmap

Minulý týden touto dobou tomu tak nebylo. Jen si představte, co to znamená zdvojnásobení za 2,5 dne v praxi: Celkový rozsah pandemie se za dva týdny zvýší 8krát, za tři týdny dokonce 40krát. Za čtyři týdny tak naroste 300krát.

Od doby, kdy Světová zdravotnická organizace publikovala svá zjištění z návštěvy Číny, která vycházela z dat na vrcholu tamní epidemie, se celková velikost této pandemie zvětšila více než 500krát. Od vydání této zprávy jsme však mohli vidět docela zajímavou nejistotu v reakcích zemí v Evropě a Severní Americe. Ta mohla být spojena s mnohonásobným zvětšením rozsahu úkolu tuto pandemii zvládnout.

Proč nenechat epidemii jen proběhnout? Odpověď zní jasně: pokud to uděláte, povede to k úmrtím obrovského množství lidí. Zcela to totiž přetíží zdravotnické služby a zdravotnický personál se ocitne ve velmi složité situaci. Jednak mezi zdravotníky nastane spousta úmrtí a kromě toho si myslím, že by toho společnost jako taková velmi litovala. Budeme si říkat: „Co to proboha děláme? Pokud jsme věděli, že je to možné zvládnout, proč jsme to neudělali?“

Coronavirs COVID-19

Pandemie se skládá z ohromného množství malých ohnisek, z nichž každé odstartuje jeden nemocný člověk – každý další nemocný může velmi rychle infikovat další tři osoby. Postupem času tak získáte obrovské množství nemocných lidí. Jakmile se to stane, infekci je mnohem těžší zastavit, a tak základním pravidlem zůstává jednat rychle a rozhodně hned na začátku. Jakmile však dojde k přenosu infekce, je opět rychlá a včasná akce směřující k přerušení linií přenosu jednoznačně tím nejlepším způsobem, jak dosáhnout, aby se snížila pravděpodobnost přenosu infekce na další lidi.

poatření

Hlavním prostředkem přenosu infekce – a to zdůrazňuji – jsou kapičky. Pokud dýcháte, mluvíte, kašlete, kýcháte, tyto kapičky se šíří do vzdálenosti asi jednoho metru. Zdůrazňujeme, že abyste byli v bezpečí, musíte se držet na dva metry od ostatních lidí. Nutnou aktivitou, která vede k přerušení přenosu infekce, je okamžitá izolace člověka, který má příznaky respiračního onemocnění – zejména horečku a kašel.

Izolace znamená, že musíte zajistit, aby člověk v izolaci dostal vše, co potřebuje ke svému každodennímu životu – léky a jídlo. Samozřejmě, také je nutno vyvenčit psa a udělat cokoliv jiného, co je právě potřeba. Izolace by měla rozhodně proběhnout po pozitivním testu, ale já tvrdím: Na test nečekejte. Není třeba se testovat. Nikdy nevíte, kdy a jak se můžete nakazit. Onemocnět také nemusíte vůbec, ale v každém případě se chovejte zodpovědně. Jakékoli respirační příznaky by měly být důvodem k obavám a měly by být důvodem pro izolaci. Aniž byste však měli nebo nutně museli být testováni.

Stále více se potvrzuje, že se choroba zpočátku projevuje jako nejasný pocit diskomfortu. Jednoduše se necítíte dobře, máte bolesti v končetinách, jste velmi unavení, můžete ztratit čich. Prostě se necítíte ve své kůži. A proto byste se měli izolovat hned od chvíle, kdy tyto časné příznaky nastanou. Virus totiž můžete přenášet i během těch dvou dnů předtím, než dostanete kašel nebo horečku – v tomto období jste již nakažliví. Izolujte se tedy brzy a telefonicky informujte všechny, se kterými jste byli v kontaktu během období, ve kterém jste měli příznaky. Je potřeba, aby se ostatní také izolovali. V ideálním případě zajistěte, aby někdo věděl, že koronavirus máte. Mějte také možnost kontaktovat lékaře. A pokud jste nemocní, zůstaňte v izolaci po dobu 14 dnů. Trpíte-li však nějakou další nemocí a máte obavy, že vám tato infekce může přinést fatální komplikace, musíte se dostat do nemocnice. Samozřejmě, zdravotníkům okamžitě oznamte svůj problém, abyste je také neinfikovali.

Pokud infekce přešla z několika linií přenosu do vícenásobných linií, dochází k širokému přenosu v rámci komunity a veřejné zdravotnické služby tuto izolaci prostě nedokážou zvládnout, lidé se často sami neizolují. Už jsme se přesvědčili, že lidé tyto pokyny neberou dostatečně vážně. Pokud k tomu dojde, často se stane, že odpovědní místní politici – hejtmani nebo prezident země – oznámí, že nařídí fyzické distancování. Někdy tomu říkají i sociální distancování, ale osobně nemám tento výraz rád. Používám termín „fyzické distancování“, protože se mi nelíbí představa, že by lidé neměli být společenští. Dva metry jako jednoduché pravidlo pro všechny.

Protože lidé nařízení často nedodržují, některé vlády zavádějí uzavírky některých typů zařízení – obchodních prostor, kde se lidé scházejí. A protože lidé tato nařízení v době uzavírek nedodržují, zavádějí některé orgány – místní i národní – zákazy vycházení, kde platí přísné tresty pro ty, kteří vycházejí ven. Ale pokud se vyhlásí pouze zákaz vycházení, nestačí to. Musejí zde existovat veřejné zdravotnické služby, které zajistí, že lidé, kteří onemocní, budou v izolaci, čímž se zabrání přenosu infekce.

Zákaz vycházení zkrátka nelze nijak obejít. Pokud vám nefungují zdravotnické služby a zdravotníci jsou přetížení, musíte mít komunitní dobrovolníky. V ideálním případě jednoho na padesát domácností. Tito dobrovolníci dohlížejí na to, co se děje. Aktuálně se doslýchám o následujících skutečnostech a problémech:

Žádné testování: Každý, u koho se projevily příznaky, se musí chovat, jako by byl pozitivně testován. To je absolutní zákon. Musíme udělat vše, co umíme jako jednotlivci či jako korporace, abychom podpořili nemocniční služby a zajistili, že dostanou to nejlepší, co je možné – ať už jde o soukromé, či veřejné nemocnice. Ve Spojeném království například využili hotely, v Číně zase stadiony. Něco podobného začali používat i v Itálii, kde je napodobili. Firmy se na těchto příkladech mohou naučit, jak pomáhat.

Další problém je dodržování zákazu vycházení. Přestože jde jednoznačně o nutné nařízení, lidé ho často nedodržují. Všichni si musejí uvědomit, že je to naše společná povinnost. Podporujme v každém pocit spoluodpovědnosti tak, jak se to děje v Jižní Koreji, Číně a některých severských zemích. Pochopitelně, lidé zažívají úzkost a nejistotu. Zcela přirozeně se ptají, kdy už zákaz vycházení skončí. Já říkám, že to skončí, pokud budete mít silné veřejné zdravotnictví a přínos ze strany komunitních organizací. Potom můžete zákaz vycházení ukončit, ale musíte to dělat kousek po kousku; nedělat to najednou. Jinak se všechno zblázní. Nezapomeňte, že během zákazu vycházení lidé v izolaci trpí, a proto je třeba tomu věnovat pozornost.

Viděli jsme všude v Evropě, že když dojde k zákazu vycházení, firmy bankrotují. Viděli jsme tragické příběhy lidí, kteří mají náhle problémy uživit vlastní rodinu, a to zvláště tehdy, když jdou ceny potravin nahoru. Nezapomeňte, že čím déle to bude trvat v Evropě a v Severní Americe, tím větší riziko je tu pro chudé země.

Máme již řadu důkazů o tom, že infekci do chudých zemí přivážejí cestovatelé z Evropy, kteří se řádně nepodrobili izolaci a lokální infekci šíří. Tyto chudé země nemají veřejné zdravotnické služby, nemají dostatečnou kapacitu nemocnic a nemají možnost, aby lidé mohli pracovat z domova. Pokud se nedostaví nějaký zázrak, díky kterému bude přenos infekce v chudých zemích méně pravděpodobný – a doufáme, že se tak stane –, tedy pokud nedojde k zázraku, bude to pro ekonomiku rozvojových zemí představovat velkou ránu. Od kolegů z Indie, Afriky a Latinské Ameriky se už o tom dovídáme.

Chtěl bych poprosit ty z vás, kteří mají kontakty ve vládě, aby udělali vše, co je v jejich silách, a povzbudili vlády, aby udělaly dvě věci pro to, aby opatření přijatá v jejich zemích byla naprosto organizovaná a v zásadě jednotná.

Zaprvé mezi zeměmi by neměly být rozpory – politické odlišnosti musejí jít stranou. Vím, že to je obtížné, ale je to naprosto zásadní, protože jsme zažili, že některé epidemie v Evropě propukly na místech, kde politické spory převýšily nad veřejným zájmem. Zadruhé žádejte vedoucí politiky v zemích, ve kterých jste aktivní, aby jednotným způsobem spolupracovali s lídry jiných států. Nemohu pochopit, že naši evropští lídři spolu nespolupracují a všichni pokládají sami sebe za ty nejlepší.